Ve středu 12. května 2010, řečeno obrazně, přetekl pohárek mé trpělivosti. Stupňující se schválnosti a příkoří ze strany vedení chovatelských klubů leonbergerů mě přiměly k založení tohoto blogu. Celá léta jsem mlčela a neohrazovala jsem se proti všelijakým pomluvám, lžím a jiným nesmyslům, které se neustále snášely a snášejí na hlavu mou, posléze i mého muže a hlavně mých milovaných leonků. Nastal tedy čas, kdy je třeba zveřejnit a zaujmout postoj k různým záležitostem. Je třeba, aby se ostatní majitelé a chovatelé leonků dozvěděli, co všechno se jim může přihodit, nebudou-li poslušní a hodní a dovolí-li si vyčnívat tzv. z řady, třeba jen výstavními úspěchy svých odchovanců apod.
Je čas, aby se narovnaly chovatelské podmínky v České republice s těmi zahraničními, kde není žádný řízený chov, ani povinnost doprošovat se poradkyně chovu o vystavení krycích listů, kde si za svůj chov plně zodpovídá každý chovatel v plné míře sám, kde není možné, aby jeden funkcionář rozhodoval o existenci kteréhokoliv psa či chovatele a není tedy soustředěna moc v rukou jedné či dvou osob nebo jedné rodiny. Veškeré řády chovatelského klubu lze ošetřit tak, aby o ničem nerozhodoval jednotlivec a nebyly jen snůškou příkazů a zákazů. Chovatelský klub má sloužit majitelům a chovatelům, nikoliv naopak. Leonberger je natolik ušlechtilé plemeno, že si takový dobře fungující chovatelský klub zaslouží. V neposlední řadě si ho zaslouží i majitelé leonků neb jsou to vesměs fajn lidi, jak jsem měla možnost je za 11 let poznat.
Jarka
2024 ©